Na Srí Lanku jsme přiletěli kolem osmé ráno. Na letišti jsme si hned vyměnili peníze a pořídili místní SIM kartu (vybrali jsme operátora Dialog – 20 GB dat a po celou dobu dobrý signál). Zvažovali jsme, zda se na začátku zdržet v Colombu, nebo pokračovat dál. Nakonec jsme dali na rady cestovatelských blogů, které doporučovaly raději objevovat jiná místa. Zamluvili jsme si vlak do Habarany, kterou jsme vybrali jako ideální výchozí bod pro kulturní trojúhelník. Zároveň se tam dalo pohodlně dojet z Colomba vlakem. Počítali jsme totiž s tím, že po nočním letu budeme trochu rozbití a vlak bude na cca 5hodinovou cestu pohodlnější. Zamluvili jsme si tedy první třídu, abychom si mohli případně i odpočinout.
Po opuštění letiště jsme hledali autobus 187, který měl jako expresní spoj jet přímo k vlakovému nádraží. Po několika protichůdných informacích jsme popošli kus od letiště, když zrovna bus projížděl kolem. Mávli na nás a my skoro za jízdy naskočili. Autobus byl pěkné první kulturní seznámení se Srí Lankou – vypadal takhle a uvnitř hrála nahlas místní hudba.
typický srílanský autobus, Colombo, listopad 2024
Naštěstí byl autobus téměř prázdný, což jsme později ocenili ještě víc, když jsme jeli v takových, kde lidé doslova viseli z otevřených dveří, zatímco se mezi nimi prodíral průvodčí prodávající jízdenky. Nakonec jsme jeli asi dvě hodiny, takže to asi žádný express nebyl 😊 Naštěstí to nevadilo, vlak měl odjíždět až kolem třetí odpoledne.
Autobusy na Srí Lance vypadají všechny dost podobně, ať už jde o městské nebo dálkové spoje. Jsou extrémně levné – nejvíce jsme platili asi 500 LKR za šestihodinovou jízdu. Platí se vždy až po nástupu, kdy k vám někdo přijde a vybere jízdné. Jak už jsem zmínila, autobusy bývají pěkně nacpané – vypadá to, že Srílančané jsou neustále na cestách. Spoje jezdí téměř všude a poměrně často, ale těžko říct, zda existují nějaké oficiální jízdní řády a kde je případně najít. Google Maps sice ukazují mnoho tras, ale časy většinou nesedí. Navíc existují i autobusy, které tam vůbec nejsou uvedené, takže nikdy nevíte, jestli je aplikace jen nezobrazuje, nebo jestli ten spoj skutečně neexistuje. To samé platí i pro vlaky. Některé lze rezervovat online, třeba na 12go.asia, ale v praxi jich jezdí mnohem víc. Nejlepší je proto zeptat se přímo na ubytování – nám vždy dobře poradili. Plánovat cesty několik týdnů nebo měsíců dopředu je ale složitější, tady nezbývá než se ponořit do diskuzí na internetu a doufat, že informace jsou stále aktuální.
Ale zpět do Colomba – po příjezdu do centra jsme se rozhodli, že před dlouhou cestou vlakem se musíme někde najíst. Vybrali jsme si restauraci Sriyani a byla to skvělá volba. Restaurace měla tři patra plná místních, což bylo samozřejmě dobré znamení. Objednali jsme si dvě jídla podle doporučení pána sedícího vedle nás. I když jsme byli jediní turisté, restaurace naštěstí nebyla úplně nepřipravená, a tak jsme dostali i příbor a nemuseli jíst rýži rukama jako všichni místní. To nás docela překvapilo – čekali jsme, že to budou mít jako v Indii, tedy že budou jíst pomocí placek, ale na Srí Lance se opravdu rýže jí jen rukou. Jídlo bylo výborné, příjemně pikantní a neskutečně levné. Za dvě obrovské porce a dva nápoje jsme zaplatili 1 220 LKR, což bylo asi 100 Kč. Později se ukázalo, že takhle levně se dá najíst jen ve větších městech – v menších místech jsou restaurace spíš pro turisty (místní prý raději jedí doma, což je na Asii docela netypické) a ceny jídel se pohybují spíš od 1 000 LKR výše. I tak je to ale pořád luxus.
srílanské rice & curry, restaurace Sriyani, Colombo 2024
Cesta autobusem, oběd a krátká procházka přecpanou nákupní čtvrtí Pettah nám zabraly přesně tolik času, abychom se pak mohli pomalu přesunout na nádraží. Colombo Fort rozhodně není žádná hypermoderní budova, spíš jen udržované koloniální nádraží. Hodně veřejných budov na Srí Lance vypadá podobně, což vytváří zvláštní vibe, jako byste se ocitli v nějakém dobrodružném filmu z minulosti. Vlaky působí zvenčí stejně zastarale, ale první třída byla luxusní – tolik místa na nohy se jen tak nevidí, takže na delší cesty je to ideální volba. Navíc byla klimatizovaná, až nám byla ve vlaku docela zima, takže doporučujeme na delší cesty přibalit něco na přioblečení. Ve vlaku chodí prodejci s čajem, kávou a občerstvením, takže hlady určitě neumřete. Na cestě jsme nabrali asi hodinové zpoždění a do Habarany dorazili už za tmy. Vlakové nádraží je trochu stranou od města, takže jsme se k ubytování svezli tuk-tukem. Majitel nám hned připravil večeři a vypadalo to, že jsme tam jediní hosté. Nejprve jsme si mysleli, že ostatní hosté šli jen někam na večeři, ale ráno se ukázalo, že jsme tam byli opravdu sami. Trochu nám to bylo líto, ale majitel nevypadal, že by ho to trápilo.
nádraží Colombo Fort, Colombo 2024
Druhý den jsme měli v plánu výlet do Polonnaruwy, bývalého hlavního města Srí Lanky. Nejprve jsme ale ochutnali klasickou srílanskou snídani: omeletu, opečený chleba, nějaké sladké pečivo, čerstvé ovoce, máslo, marmeládu, kávu a ovocnou šťávu. V mírných obměnách jsme pak dostávali podobnou snídani i na dalších místech. Nejvíc nás překvapila káva – i na Wikipedii se píše, že Srí Lanka se vyznačuje nízkou kvalitou kávy, ale nečekali jsme, že až tak. Chutnala spíš jako čaj. Naopak marmelády byly skvělé, pan kuchař nám je osobně nosil ke stolu a vždy se pochlubil nějakou novou příchutí.
Do Polonnaruwy jsme se dopravili autobusem a za hodinu byli na místě. Bohužel patří k památkám, kde je až absurdně vysoké vstupné – tady jsme zaplatili 30 USD. Jde o rozsáhlý chrámový areál, který si nejlépe projdete na kole. My jsme se ale nechali trochu nachytat a půjčili si kola za 2 000 LKR od náhodného pána a byly to bohužel ty nejhorší křusny široko daleko. Doporučujeme raději najít nějakou půjčovnu nebo porovnat více míst, možná ušetříte a dostanete lepší kola. Celý areál je ale rovinka, takže nepotřebujete nic extra, jen prostě nechcete vypadat jak ten největší chudák 😊 Projížďka trvá určitě několik hodin a je dobré mít něco na zakrytí kolen a sandály, protože do chrámů se vstupuje bosky. Narazili jsme tu na školní výlet a děti byly extrémně roztomilé. Nejdřív se styděly, sem tam nás někdo pozdravil, ale pak se osmělily a všechny nám chtěly říct "hello" a podat ruku. Když jsme je potkali podruhé, už to bylo samé "Hello Karolina, hello Peter!" Nechápu, že jsme se s nimi nevyfotili, zpětně nás to dost mrzí.
dágoba v Polonnaruwě, Srí Lanka 2024
Když jsme projeli celý areál skrznaskrz, tak jsme ještě rychle prolítli muzeum, odevzdali kola (což znamenalo, že jsme je podle pokynů nechali u brány - majitel se o ně vzhledem k jejich stavu asi nebál) a šli hledat nějakou restauraci na večeři. Raději jsme zvolili podnik hned u zastávky, aby nám náhodou neujel poslední autobus, dali si curry and rice a po chvíli čekání naskočili na autobus směr Habarana.
pozůstatky chrámů, Polonnaruwa, Srí Lanka 2024
Nevím, jestli to bylo tím, že se mezitím setmělo, ale vypadalo to, že řidič jel jako šílenec a přejížděl všechno, co mu stálo v cestě. Seděli jsme vzadu naproti otevřeným dveřím (bez pásů, samozřejmě), zatímco místní v klidu pospávali nebo za jízdy naskakovali a vyskakovali. Když jsme dorazili do Habarany, chtěli jsme vystoupit, ale autobus se najednou rozjel. Tak jsme také vyskočili... a zjistili, že zastávka je vlastně až za rohem 😊
Po příchodu na ubytování jsme chtěli ještě vyzkoušet bazén, ale všude už byla tma, tak jsme rovnou šli na pokoj a začali plánovat další den, o kterém vám něco napíšeme zase příště.
Na tomto blogu najdete naše zážitky z cest a tipy na nízkonákladové cestování. Pokud se vám článek líbí a nechcete, aby vám unikla žádná novinka, sledujte Moje Česko na Instagramu nebo Facebooku. Pokud byste hořeli touhou mě podpořit finančně, kupte si jednu z map nebo korkových doplňků – budete mít tak vaše zážitky na dosah ruky třeba přímo ve vašem obýváku.
S láskou k cestování
Karolina
.jpg)
